Jarní bylinky – kdy je sbírat, jak je pěstovat a k čemu je využít

Kdy a kde sbírat jarní bylinky

Jaro je ideální čas pro sběr prvních čerstvých bylinek. Většinu jarních bylin sbíráme od března do května – přesný termín závisí na druhu byliny a počasí daného roku. Obecně platí, že bylinky sbíráme za suchého a slunného počasí, ideálně kolem poledne, kdy obsah účinných látek bývá nejvyšší. Vyhýbáme se sběru u frekventovaných silnic, průmyslových oblastí či chemicky ošetřených polí – byliny totiž snadno absorbují škodliviny ze svého okolí.

Nejlepší je najít čistou lokalitu v přírodě nebo sbírat na vlastní zahradě. Například sedmikrásky je vhodné trhat na zahradním trávníku, kde víte, že nejsou znečištěné (i když je někteří zahrádkáři považují za plevel, pro bylinkáře představují poklad). Různé bylinky rostou na různých stanovištích: některé preferují louky a pastviny (pampeliška, sedmikráska), jiné vlhké lesy či křoviny (medvědí česnek, plicník, popenec), další lidská sídla a zahrady (kopřiva, bršlice) nebo náspy a příkopy (podběl). Například medvědí česnek najdeme ve stinných, vlhkých listnatých lesích či lužních hájích, často podél potoků, zatímco podběl roste na vlhkých jílovitých stráních, u cest a na náspech, kde brzy z jara vykvétá přímo na holé půdě. Každá bylina má své oblíbené podmínky pro růst – znát správné stanoviště vám pomůže najít ji ve správný čas.

Bylinky vhodné pro domácí pěstování

Mnoho jarních bylinek si můžete vypěstovat sami na zahrádce nebo dokonce v květináči. To oceníte, pokud nemáte možnost chodit na sběr do volné přírody, nebo chcete mít jistotu čistoty bylin. Například medvědí česnek lze úspěšně pěstovat na stinném záhonu pod stromy – potřebuje polostín a vlhkou, humózní půdu. Sedmikrásky a pampelišky se často na zahradě objeví samy jako „plevel“. Pokud je necháte růst (a nebudete je všechny vytrhávat), získáte jedlé květy přímo z trávníku. Kopřivu můžete záměrně nechat v koutě zahrady – má ráda dusíkatou půdu (například poblíž kompostu) a odmění vás úrodou mladých výhonků. Popenec břečťanovitý se často sám rozrůstá na vlhčí zahradě. Prvosenku jarní (petrklíč) či plicník lékařský lze zakoupit jako sazenice a vysadit do polostínu, kde se postupně rozrostou. Mějte na paměti, že některé plané bylinky jsou invazivní (například kopřiva nebo máta se mohou rychle rozrůst), takže je pěstujte s rozmyslem. Naopak jednoleté bylinky (například řeřicha, roketta) si můžete vysít každé jaro znovu. Bylinky pěstované doma mají tu výhodu, že je máte vždy čerstvé a víte, v jakých podmínkách rostly. Pokud se na pěstování necítíte, většinu níže zmíněných bylin lze koupit v sušené podobě – získáte tak kvalitní bylinky i mimo sezónu sběru.

Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)

Kopřiva dvoudomá je snad nejznámější jarní bylina. Přestože ji mnozí znají hlavně jako žahavý plevel, od nepaměti patří mezi ceněné léčivky.

Kdy a jak sbírat:

Sbírají se především mladé listy a vrcholky, nejlépe na jaře, zhruba do konce května, dokud jsou rostliny ještě mladé. První jarní kopřivy mají nejvyšší obsah prospěšných látek. Stříhejte je v rukavicích, abyste se nepopálili. Později v létě lze sbírat i nové výhonky nebo na podzim semena, ale jarní sběr listů je nejúčinnější.

Kde ji najdeme či pěstujeme:

Kopřiva roste hojně na okrajích cest, u plotů, na rumištích, kompostech a v zahradách – zkrátka všude tam, kde je dost živin v půdě. Má ráda dusíkaté půdy a polostín a často se vyskytuje poblíž lidských obydlí. Pro domácí pěstování stačí nechat část zahrady „zpustlou“ – kopřivy se často objevují samy. Můžete je také cíleně vysadit ze semínek nebo sazeniček, ale počítejte s tím, že se rády šíří podzemními oddenky.

Jak zpracovat:

Nasbírané mladé listy lze použít čerstvé v kuchyni – například nasekané do velikonoční nádivky, salátů, špenátu či polévek. Oblíbená je jarní kopřivová polévka nebo špenát z kopřiv. Kopřiva má lehce špenátovou chuť a tepelnou úpravou ztrácí pálivost. Z čerstvých listů se také vyrábí šťáva nebo smoothie (v kombinaci s ovocem a dalšími listy pro detoxikaci). Pro uchování se listy suší ve stínu v tenké vrstvě, aby si zachovaly zelenou barvu, a poté se používají na čaj nebo do bylinných směsí. Listy lze také zamrazit po blanšírování.

Účinky a využití:

Kopřiva je bohatá na vitamíny (zejména vitamín C a provitamin A) a minerály, hlavně železo a křemík. Působí detoxikačně, podporuje vylučování vody z těla, čistí krev a pročišťuje organismus. Tradičně se používá na jarní očistné kúry pro "probuzení" metabolismu, posiluje imunitu, příznivě působí na dýchací cesty a trávení, pomáhá harmonizovat menstruační cyklus, podporuje zdraví kostí, kloubů, vlasů a nehtů, má protizánětlivé a mírně antibakteriální účinky a ulevuje při chudokrevnosti, alergiích, ekzémech či pocitu "těžkých nohou".

Medvědí česnek (Allium ursinum)

Medvědí česnek, známý také jako "česnek medvědí" či "lesní česnek", je aromatická bylina s výraznou česnekovou vůní.

Kdy a jak sbírat:

Objevuje se velmi brzy na jaře, často už v březnu, a sezóna trvá do května. Sbírají se listy, nejlépe před tím, než rostlina vykvete, protože mladé listy mají nejintenzivnější aroma a nejvíce účinných látek. Stačí list promnout mezi prsty a ucítíte typický česnekový zápach. Pozor však na záměnu s jedovatými listy konvalinky, které nemají česnekový odér a raší později. Jakmile začne kvést (v dubnu a květnu), listy postupně ztrácejí sílu a žloutnou. Sbírejte listy opatrně, ideálně nůžkami nebo jemným trháním u země, přičemž nechte část rostliny nedotčenou.

Kde roste a jak pěstovat:

Medvědí česnek hojně roste ve vlhkých listnatých lesích a lužních hájích, často tvoří celé koberce pod stromy. Vyhovuje mu polostín až stín a vlhká, humózní půda. Najdete jej podél potoků, na úpatí svahů a v okolí vodních toků. Pro domácí pěstování lze zasadit cibulky do polostínu na zahradě, například pod listnatý strom; v květináči potřebuje dostatek stínu a pravidelnou zálivku.

Jak zpracovat:

Nejlepší je konzumovat čerstvé listy, protože obsahují nejvíce vitamínu C a sirných látek. Nasekané listy lze přidat do chleba s máslem, pomazánek, bylinkového másla nebo salátů, kde dodají česnekový šmrnc. Oblíbené je také pesto z medvědího česneku – listy rozmixované s olejem, semínky či oříšky a solí – které se dá uchovat v lednici či mrazáku. Listy lze zamrazit v olivovém oleji nebo samotné, případně sušit pro přípravu koření, tinktur nebo čajů.

Účinky a využití:

Medvědí česnek působí antibakteriálně a antimykoticky, čistí organismus, podporuje vylučování těžkých kovů a snižuje hladinu cholesterolu a tuků v krvi. Tradičně se využívá k podpoře trávení, imunitního systému a k detoxikaci organismu. Navíc se používá jako přírodní repelent proti hmyzu.

Pampeliška (Smetanka lékařská, Taraxacum officinale)

Pampeliška lékařská je nepřehlédnutelná bylinka s jasně žlutými květy, která rozzáří louky a trávníky v dubnu a květnu. Ačkoli je často považována za běžný plevel, jde o významnou léčivou rostlinu.

Kdy a co sbírat:

Celá rostlina je využitelná. Mladé listy sbíráme brzy na jaře, ještě před rozkvětem (březen–duben), kdy jsou nejméně hořké. Květy sbíráme plně rozkvetlé během suchého počasí v dubnu a květnu. Stvoly s poupaty lze jíst čerstvé a kořen se dobývá na jaře (březen) nebo na podzim, kdy obsahuje nejvíce inulinu (na jaře cca 2 %, na podzim až 40 %).

Jak sbírat:

Pro domácí použití se sbírá hlavně list a květ. Listy se seřezávají nožem či nůžkami u země (nejlépe z nekvetoucích rostlin) a květy se trhají i s krátkou stopkou. Kořen se vyryje opatrně z půdy.

Kde roste:

Pampeliška se vyskytuje téměř všude – od nížin po hory, na loukách, zahradách, parcích a u cest. Je běžná v trávnících, na mezích, rumištích i na polích, kde se často objevuje jako úporný plevel. Pokud ji chcete pěstovat cíleně, existují i kulturní odrůdy s většími listy.

Jak zpracovat:

Mladé listy lze použít jako zeleninu do salátů, případně je před použitím namočit do studené vody, aby se zmírnila hořkost. Listy lze také rozmixovat do smoothie s ovocem. Květy se používají na výrobu pampeliškového medu (sirupu) – květy se vaří ve vodě s citronem a cukrem, čímž vznikne hustý sirup vhodný na slazení čaje. Z květů lze také připravit víno, likér, smažené pochoutky nebo naložená poupata do octového nálevu. Kořen se po umytí nakrájí, usuší a může se použít na čaj nebo upražit a umlít jako náhražka kávy.

Účinky a využití:

Pampeliška podporuje trávení a látkovou výměnu, chuť k jídlu, tvorbu žluči a správnou funkci jater a žlučníku. Díky inulinu působí jako prebiotikum, podporuje zdravou střevní mikroflóru a má mírně diuretické účinky. Tradičně se využívá při očistných kúrách, kožních problémech a při podpoře ledvin a močových cest. Pampeliška je bohatá na minerály a vitamíny a má i antioxidační účinky.

Sedmikráska chudobka (Bellis perennis)

Sedmikráska chudobka je drobná bílá květinka z trávníku, která patří mezi první jarní bylinky. Ačkoli kvete téměř celoročně, největší sílu má na jaře.

Kdy a jak sbírat:

Květy lze sbírat prakticky od března do podzimu, ideálně však v dubnu až červnu, kdy kvetou nejhojněji. Sbírají se celé úbory květů včetně krátké stopky (cca do 2 cm). Nejlepší je sbírat květy plně rozvinuté za poledne, kdy obsahují maximum účinných látek. Můžete sbírat i celou nať sedmikrásky (květy i s lístky), ale vzhledem k maličkosti listů se většinou sbírají pouze kvítky. Kořen lze vyjmout na podzim nebo brzy na jaře, ale používá se zřídka.

Kde roste/pěstuje:

Sedmikrásku najdeme téměř všude – na zahradních trávnících, loukách, pastvinách a parcích. Má ráda nízké, často sekané trávníky na slunném stanovišti, snáší sešlapávání a daří se jí i v chudých půdách. V přírodě se vyskytuje od nížin až po horské oblasti (až do cca 2000 m n.m.).

Jak zpracovat:

Čerstvé květy jsou jedlé a krásně ozdobí jídla – posypte jimi saláty, chlebíčky nebo dezerty, mají jemně nahořklou a oříškovou chuť. Z květů se vyrábí sirup (podobně jako u pampelišky), víno či ocet, případně se z nich připravuje čaj, kdy se lžička kvítků zalije vroucí vodou a nechá 10–15 minut louhovat. Květy lze také sušit pro čajové směsi nebo vyrábět tinkturu či mast.

Účinky a využití:

Sedmikráska obsahuje saponiny, sliz, třísloviny, hořčiny, flavonoidy, silice, organické kyseliny, vitamín C a minerály. Působí protizánětlivě, detoxikačně a hojivě. Tradičně se používá při kašli a onemocněních dýchacích cest, podporuje metabolismus, čistí krev, mírně působí močopudně a je ceněná na hojení ran, ekzémů či při revmatismu. Je vhodná i pro děti a bývala nazývána "bylinou krásy" pro čistou pleť.

Podběl lékařský (Tussilago farfara)

Podběl lékařský patří k úplně prvním jarním bylinám – jeho zářivě žluté květy vykvétají už v březnu, často na holé zemi, když ostatní rostliny ještě nezačaly rašit. Zajímavostí je, že podběl kvete dříve, než vyrostou listy.

Kdy a co sbírat:

Květy se sbírají v březnu a dubnu, kdy masivně kvetou na stoncích se šupinkami. Trhá se celá úbora květů – bez stonku nebo s velmi krátkým stonkem – za suchého, slunečného dne kolem poledne, kdy jsou květy otevřené. Listy se objevují až od května do června a sbírají se, jakmile dorostou do větší velikosti, ale předtím, než ztvrdnou.

Kořen se běžně nesbírá, protože bylina se rozmnožuje dlouhým oddenkem, a jeho vyrytí by rostlinu poškodilo. Pro léčebné účely se sbírají květy a listy, které se poté suší.

Sušení:

Květy je třeba sušit rychle a ve stínu nebo při umělém sušení maximálně do 40 °C, aby si udržely účinnost. Listy se suší ve slabé vrstvě, aby nezplesnivěly.

Kde roste:

Podběl má rád vlhké jílovité a hlinité půdy na slunných místech. Roste často na návsích, stráních, úhorech, podél příkopů, vodních toků, okrajích polí či v lomech. Často se vyskytuje tam, kde byla narušená půda – dorůstá jen do cca 15–20 cm a květy připomínají malé žluté mini-pampelišky. Je rozšířený po celé Evropě, zejména v nížinách i podhůří.

Domácí pěstování:

Podběl se cíleně nepěstuje, spíše jej zahradníci odstraňují, protože se může rychle šířit. Pokud máte vlhčí kout zahrady s těžší půdou, může se objevit spontánně. Semínka lze vysít, ale mějte na paměti jeho invazivní povahu.

Jak zpracovat:

Květy se tradičně využívají k výrobě podbělového sirupu proti kašli – například fermentací čerstvých květů s cukrem na slunci, nebo jejich vařením s vodou, citronem a cukrem. Sušený květ či list se dá také použít na přípravu čaje, kdy se zalije horkou vodou a nechá 10 minut louhovat. Čaj má mírně nahořklou, zemitou chuť, kterou lze dochutit medem a citronem. Čerstvé listy lze také rozmačkat a použít jako hojivý obklad na rány, otoky či ekzémy. Kromě tinktur se podběl tradičně využíval také inhalacemi z odvaru k napařování při rýmě a zánětech dutin.

Účinky a využití:

Podběl uvolňuje hleny, usnadňuje odkašlávání a tlumí dráždivý kašel, působí jako balzám na podrážděné sliznice dýchacích cest. Má protizánětlivé, mírně dezinfekční účinky a pomáhá při zánětech hrtanu, angíně a nachlazení. Podporuje pocení, mírně působí močopudně a přispívá k celkové detoxikaci organismu. Zevně se využívá na záněty kůže, špatně se hojící rány, bércové vředy či ekzémy.
Důležité upozornění: Podběl obsahuje pyrolizidinové alkaloidy, které mohou být při dlouhodobém či nadměrném užívání toxické pro játra. Proto se nedoporučuje užívat ho vnitřně déle než 2–3 týdny v kuse a ve velkých dávkách. Těhotné, kojící ženy a malé děti by ho měly vynechat. Při občasném užití je však bezpečný a velmi účinný, obzvláště při kombinaci s jinými bylinkami.

Závěr

Jarní bylinky představují pokladnici zdraví a chutí. Stačí se vydat na louku, do lesa či do vlastní zahrady a můžete si nasbírat čerstvé léčivé rostliny plné vitamínů a účinných látek. Využijte rady – sbírejte ve správný čas na správných místech, zpracujte bylinky do zásoby nebo si z nich rovnou uvařte něco dobrého. Ať už si dopřejete kopřivovou polévku, pesto z medvědího česneku, sedmikráskový sirup či čaj z podbělu, vaše tělo to po zimě ocení. Pokud některé bylinky nenajdete, nezoufejte – mnoho z nich lze zakoupit sušených, takže si své oblíbené „jaro v hrnečku“ připravíte kdykoli.

Přejeme hodně radosti při poznávání a využívání jarních bylinek a pevné zdraví po celý rok!