Vše o Pivoňce

Pivoňka lékařská: Má půvabný obal a léčivý vnitřek

Pivoňka lékařská patří mezi oblíbené dekorativní rostliny. Není proto divu, že lze její úchvatné bohaté květy obdivovat v nejedné české zahrádce. O její vysoké oblibě svědčí i fakt, že již ve středověku byla vyšlechtěna řada kultivarů, které se liší především barvou a velikostí květů. Kromě přirozené krásy se ale pivoňka pyšní také léčivými vlastnostmi.

Pozornost poutá jednoduchými i plnými květy

Paeonia officinalis / Pivoňka obecná

Pivoňka lékařská (latinsky Paeonia officinalis) je vytrvalá statná rostlina z čeledi pivoňkovitých, která může dorůstat až do výšky okolo 60 cm. Její listy jsou opadavé a trojčetné s hluboko vykrojenými laloky. Listy mají obvykle tmavě zelenou barvu a lesklý povrch. A zatímco jejich horní strana bývá lysá, ta spodní může být plstnatá. Také stonek u mladých rostlin je pokrytý chloupky, avšak postupně se stává lysým.

Pozornost přitahuje pivoňka především svými květy dekorativního vzhledu, které rostlinu zdobí přibližně od května do června, případně až do července. Mohou být až 13 cm velké a nejčastěji nesou půvabné odstíny červené, purpurové, fialové a růžové. Kolem sebe šíří těžkou až omamnou vůni. Některé odrůdy pivoněk mají atraktivní plnokvěté květenství.

Pod zemí ukrývá pivoňka dužnatý hlízovitý kořen. Plodem je měchýřek, který obsahuje značné množství kulatých semen.

Rostlina patří mezi poměrně variabilní druhy, v současnosti existuje několik poddruhů. Ty se od sebe odlišují hlavně výškou, charakterem listů a květy.

Potěší i při procházkách alpskou krajinou

Původním domovem pivoňky lékařské je pravděpodobně asijský kontinent a jihovýchodní část Evropy. Ve volné přírodě na ni lze natrefit například v některých oblastech Francie, Švýcarska, Rakouska, Chorvatska, Itálie, Albánie a Maďarska.

V místech výskytu roste převážně ve světlejších lesích, křovinách, vápencových skaliskách, suťových polích, ale i na horských loukách až do výšky přibližně 2 000 metrů nad mořem. Rostlině se daří především na prosluněném stanovišti, případně v polostínu. Nejvíce jí vyhovuje lehká a výživná půda. Při pěstování v zahradě je třeba dbát na dostatečnou zálivku, velkokvěté kultivary obvykle vyžadují oporu.

Pivoňka je ceněná odpradávna

Zatímco krásné pivoňkové květy si dokáže vybavit snad každý, málokdo dnes ví, že tato rostlina je zároveň i významnou léčivkou. Zdravotně prospěšné účinky rostliny jsou přitom známé již po celá tisíciletí. První písemné záznamy o pivoňce lékařské se objevují v antických pramenech. Na rostlinu upozorňoval mimo jiné i slavný římský válečník, filozof a přírodovědec Plinius starší.

Také ve středověkých pramenech existují zmínky o pivoňce jako významné léčivé rostlině a nechybí ani dobové ilustrace, na kterých je s největší pravděpodobností vyobrazena právě ona. Ve středověku byla hojně pěstována v klášterních zahradách, nejspíše o něco později rovněž na šlechtických sídlech a ve venkovských zahradách. Už tehdy začaly vznikat i první plnokvěté kultivary pivoněk.

Z pivoňky lékařské se používá dužnatý kořen a celé okvětní plátky pivoňky lékařské, kdy za nejcennější se považují květy tmavě červených kultivarů. Pro léčivé účely se z nich vyrábí nejčastěji tinktura, případně se z nich připravuje odvar či nálev. Sušené okvětní plátky bývají rovněž součástí bylinných čajových směsí.

Výtažky z pivoňky se uplatňují také zevně, a to nejenom v podobě různých hojivých mastí, ale oblíbené jsou též v kosmetice. S touto rostlinnou kráskou je tudíž možné se setkat v přípravcích určených k péči o pokožku včetně rozličných anti-age krémech, a dokonce i v šamponech.