Vše o Břečťanu

Popínavý břečťan není pouhou ozdobou kamenných zídek

Pro břečťan je charakteristické, že se s oblibou pne vzhůru po nejrůznějších zídkách, případně vytváří husté zelené koberce. Nejedná se však pouze o oblíbenou popínavou rostlinu, má totiž i blahodárné účinky, které se ukrývají v jeho listech.

Břečťan popínavý je trvalkou, která nikdy neopadá

Břečťan popínavý (latinsky Hedera helix) je vytrvalá rostlina z čeledi aralkovitých, která je, jak již samotné jméno napovídá, popínavá a půdopokryvná. Jsou pro ni charakteristické početné přísavné kořínky, které vyrůstají po celé délce stonku. Právě jejich prostřednictvím se břečťan snadno přichytí takřka k jakémukoliv povrchu a může růst i vertikálně.

Rostlina má střídavě uspořádané kožovité listy s lesklým povrchem. Je zajímavostí, že na jediném břečťanu mohou růst listy hned dvojího vzhledu, konkrétně se jedná o dlanitě laločnaté listy a srdčité celokrajné listy. Této vlastnosti se říká heterofylie neboli různolistost. Žlutavé až nazelenalé květy tvoří polokulovité okolíky, plodem jsou drobné bobule, které mají v době zralosti černou či tmavomodrou barvu. Kořen břečťanu bývá poměrně hluboko uložený.

Listy mají zdravotní benefity, na bobule ale pozor!

Z rostliny se sklízí a suší listy, které obsahují celou řadu zajímavých látek. Jedná se především o saponiny, flavonoidy, třísloviny, glykosidy, alkaloid emetin, kyselinu mravenčí, kávovou, jablečnou, chloregenovou a hederikovuo, rutin, cholesterin, beta-karoten, jód a další.

Listy břečťanu napomáhají udržovat normální činnost jater a příznivě ovlivňují rovněž funkce močové soustavy. Vyzkoušet je lze mimo jiné i při respiračních onemocněních a kašli, protože přispívají ke zdraví dýchacích cest. Nejčastěji se z nich připravuje nálev, případně se používají jako odvar, macerát či extrakt. Vně se přidávají do koupelí nebo se z nich dělají obklady, a to ze sušených nebo i čerstvých listů.

Plody břečťanu, které vypadají chutně, ale ve skutečnosti jsou však velmi hořké, mohou obzvláště malé děti lákat k tomu, aby je ochutnaly. Tato část rostliny je však jedovatá, může způsobit nepříjemné nevolnosti až zvracení, v případě pozření většího množství bobulí může navíc dojít i k vážnějším zdravotním potížím. Chránit je třeba rovněž domácí mazlíčky, obzvláště pro psa jsou tyto plody velmi nebezpečné. Na druhou stranu však neškodí ptákům, nezřídka je vidět, jak si na bobulích pochutnávají, pro ně totiž jedovaté nejsou a slouží jako potrava.

Domy obléká do půvabného zeleného hávu

V našem prostředí poměrně vzácně, ale mnohem častěji především v západoevropských zemích je možné se setkat s břečťanem, který pokrývá zcela nebo ze značné části fasádu domu. Stavbě tím dodává poněkud tajuplný a romantický nádech, zejména na venkově pak dům porostlý břečťanem úžasně ladí s okolí krajinou.

Mnoho lidí má z popínavých rostlin plazících se po fasádě obavu, a to kvůli možnému poškození zdiva. Ve skutečnosti není třeba toto možné využití zatracovat, i když je pravdou, že břečťan skutečně není vhodný například na roubené a dřevěné stavby. Těm zděným a kamenným však neuškodí, je tomu dokonce naopak. Má vynikající izolační vlastnosti, chrání před průnikem vlhkosti a šikovně maskuje případná nevzhledná místa. Určitým kompromisem je použití konstrukce, po které se břečťan může plazit, aniž by se kořínky přichytával do omítky. Na rozdíl od mnoha dalších plazivých rostlin neopadává, takže se je možné těšit z jeho krásy po celý rok.

Břečťan je běžný také v parcích, okrasných zahradách, na starých hřbitovních zdech, plotech, pergolách a mnohdy se pne i po kmenech stromů. A protože se jedná zároveň o půdopokryvnou rostlinu, není neobvyklé, že vytváří celé husté zelené koberce. Ty jsou vhodné zejména pro plochy, od kterých požadujeme nenáročnou údržbu, břečťan totiž potlačuje růst plevele a nevyžaduje zvláštní péči, daří se mu dokonce i ve stínu, jen je třeba hlídat, aby se nerozrůstal tam, kde to již není žádoucí.

Zajímavé odkazy

• Wikipedia Břečťan popínavý