Vše o pelyňku

Pelyněk černobýl nať

Na pelyněk černobýl (latinska Artemisia vulgaris) můžeme poměrně běžně narazit i v české přírodě. Tato vytrvalá rostlina má hranatou lodyhu, která je v horní části bohatě rozvětvená, spodní část listů je charakteristicky bíle plstnatá. Květy tvoří úbory, které skládají latu, obvykle mají nažloutlou až hnědavou barvu. Plodem pelyňku jsou nažky.

Rostlina napomáhá udržovat normální činnost ledvin a prostaty. Vyzkoušet ji mohou také ženy v období před a v průběhu menstruace, protože se uvádí její blahodárné působení na menstruační komfort. Hořká chuť pelyňku podporuje chuť k jídlu.

Nať byliny se užívá většinou ve formě nálevu. Ale opatrně, rostlina obsahuje toxický thujon, proto by se neměla užívat ve velkých dávkách a dlouhodobě. Nutno ovšem poznamenat, že množství thujonu je podstatně nižší než v případě pelyňku pravého.

Zajímavé odkazy

• Wikipedia Pelyněk černobýl

Účinné látky

Silice cineol, eukaptol, thujón, hořčiny artemisin, polysacharidy inulin, třísloviny, organické kydeliny a slizovité látky

Výskyt

pelyněk roste v mírném pásu Evropy a Asie podél cest, na mezích, v okolí lidských sídel, v křovinách, na březích a náspech, na půdách bohatých na dusík

Lidové názvy pelyňku

Tato bylina je známa také pod názvy absint, bylinná můza pařížských impresionistů, bylina sv. Jana, černobejl, hořký stříbrník, hořký peluň, chlebníček, nechrasť, nechráše, nechřesť, palina, pamatujček, pamětníček, pamutějček, pelun, pelunka, peluň, peluň hořká, peluňka, pelynek, pelýnek, pelynka, pelyň, pelyňka, permutejček, polenek, polýnek, polyněk, stříbrník hořký nebo stříbrník velký.